Třetí rok života byl pro naše děti vždy ve znamení přechodu z jejich úplně prvního dětského (batolecího) kostýmu do věcí, které se podobají kostýmům dospělých. Náš první dětský outfit, který je genderově neutrální a nosily ho tím pádem obě naše děti, byl kdysi popsán v samostatném příspěvku. Nová holčičí výbava se mu dost podobá, ale již je šitá dle individuálních barevných přání malé slečny a po vzoru kostýmů maminky.
Protože jsem se rozhodla popsat holčičí kostým od celku po jednotlivé kusy zvlášť v samostatných příspěvcích, bude zde popsán celý holčičí outfit, jak jsme k němu přišli a čím jsme se inspirovali, a jeho jednotlivé kousky kostýmů dostanou brzy samostatné příspěvky s detailním postupem šití.
Vzhledem k našemu zájmu o kostýmy období 15. až 17. století jsem usilovala o to, aby pokud možno co nejvíce prvků bylo kombinovatelných pro celé toto období. Díky uměleckým dílům (portréty, iluminace, sochy…) a dochovaným dokumentům (poslední vůle, inventáře, dopisy, literární činnost, účty, záznamy z charitativní činnosti a další) a konkrétním dochovaným předmětům (dochované oděvy a doplňky) se toto dnes podařilo také dobře popsat v publikacích, které se věnují dětským kostýmům a které v textu níže následně doporučím. Obecně platí, že se zmíněné zdroje týkají více vrstvy vyšší – čím chudší vrstva, tím méně zdrojů. Kostým s doplňky tak, jak je níže popsán, byl celkově tvořen inspirací ze severozápadních evropských kostýmů z let 1485 až 1625 a po vzoru kostýmů mých.
Čeho jsem chtěla docílit?
BRUEGEL, Pieter the Elder. Children´s games
Tamtéž.
Detail Bruegelových holčiček. Děti předškolního věku v sukních či šatech/kabátcích. Vidíme na detaile čepce a čepičky, zástěrky různých barev a partlet (bílá přikrývka na hrudi připomínající bryndák u holčičky v červených šatech napravo dole). Kožené botky odkrývají sem tam různobarevné punčochy.
Tamtéž.
Na dalším detailu vidíme dívky v šatech s lehce tvarovaným živůtkem. Bílé čepce, holčička nalevo má červenou pokrývku hlavy. Její červené šaty mají sundavací rukávy, které jsou připnuté špendlíky na rameni. Modrá zástěra praktického střihu překrývá její přední část šatů. Dívka v šedých šatech má na hrudi tmavý partlet a obdobnou zástěru v bílé barvě.
Tamtéž.
Na tomto detailu vidíme holčičky v šatech (kabátcích) se zástěrkami a v kožených botkách, opět vidíme partlet/bryndák a čepce - holčička nalevo má svůj čepec zřejmě rozmotaný a tedy jedná se spíše o zavití (zadní díl šátku visí na zádech). Pletené košíky jsou od nepaměti samozřejmostí (na takové doplňky si ráda potrpím).
Vyobrazení Hilleke de Roy a čtyř sirotků ukazuje holčičku v červených šatech s dlouhým rukávem – mělo by se jednat o svrchní šaty, pod kterými jsou ukryté další vrstvy šatů a spodniček (něco mezi šaty a kabátkem). Holčička má na sobě pravděpodobně bílou košili – vidíme kousek rukávu vyčnívající zpoza šatů a ke košili či zvlášť je připojený bílý límec. Typickým doplňkem je zástěra a v ruce holčička možná drží zmuchlaný čepec, který si po učesání vlasů chce nasadit na hlavu. O tomto obraze jsem se již zmiňovala v mém příspěvku o čepcích a účesech. Holčička si podle dobové módy nechává plést účes, kterému se říká hair taping a pravděpodobně si nechá na hlavu dát rovněž čepec po vzoru holčičky vedle ní.
.jpg%20)
BRUEGEL, Pieter the Elder. The Hay Harvest
Detail z obrazu Sklizeň od Pietera Bruegela staršího, který dnes nalezneme v Lobkowiczkém paláci na Pražském hradě. Na známém vyobrazení vidíme mladé dívky v šatech (kirtle) se šněrovačkou, střední délky zhruba po lýtka. Kratší délky jsou obecně pro ženy pracující nejčastěji zobrazené. Vidíme také bílé košile s dlouhým rukávem, které sloužily víceúčelově jako košile, spodnička i noční a spodní prádlo. Na nohou vidíme koženou obuv a na hlavách zavití s klobouky. Dívka či žena otočená zády má košík, odepínatelné rukávy a modrou zástěru pro práci s visícími cípy na okrajích.
SOMER, Paulus van. A Child with a Rattle
Z prostředí vyšších vrstev vidíme tyto oděvy v pompézním provedení hodném jejich stavu – šaty/kabát z látky dražší a s propracovanějšími detaily a ozdobami. Zástěra je zdobná a sahá až ke krku – tato horní část zakrytí (delší zástěry) jsou vidět u mnoha dětských oblečků bez ohledu na vrstvu. Holčička má zdobný čepec a manžety, na nohou nízkou, zdobnou nazouvací obuv podobající se módním španělkám, které nosili i dospělí. V ruce drží chrastítko – velmi častý detail na obrazech s dětmi batolecího a předškolního věku.
Dutch (Friesland) School. Portrait of a Girl, Aged One, with a Basket of Strawberries
Další holčička v šatech s dlouhým rukávem/pláštěm. Pod šaty jsou vidět zdobné spodní šaty, dále zdobná zástěrka a čepička se zdobným lemem, či spíše čepice nasazená na zdobném čepci. Holčička má košíček s jahodami, chrastítko, na nohou černou obuv a kolem krku červené korále. Tyto korále jsou vedle chrastítka rovněž často vyobrazené na portrétech dětí a dle Veroniky Pilné jsou tyto „šňůry červených korálů“ asi ozdoby z mořských korálů, které měly změnit barvu v případě, že dítě onemocnělo. Jedná se o popis v publikaci Oděv v Západních Čechách 15. až 17. století (str. 112) a tedy vidíme, že se jednalo o detail rozšířený napříč evropskými zeměmi. Pilná uvádí na téže stránce, že i takto malé děti nosily při slavnostních chvílích krajkové límce a ozdoby. Dále také předpokládá dle ikonografie, že se dětem šily stejné oděvy pro potomky stejného pohlaví (str. 113), čemuž nasvědčuje hojná zahraniční i domácí ikonografie. „Chlapci i dívky od věku, kdy přestali nosit batolecí sukničky, měli oděvy provedené shodně do posledního detailu…“ uvádí.
AVERCAMP, Hendrick. Study of a Standing Man and Child
Vyobrazení chudé holčičky, opět v praktických šatech (kabátku) se zástěrou, v nízkých botách a s teplou čepičkou na hlavě. Pod šaty je vidět spodnička.
BRUEGHEL, Jan the Elder. Country Wedding
Detail holčiček oblečených po vzoru maminky v sukni, kabátci, spodničce, čepci a nízkých kožených botkách. Vidět je jedna modrá zástěra a teplejší punčochy. Holčička (chlapeček?) sedící na zídce má také čapku.
BRUEGHEL, Jan the Elder. Country Life
Detail od Brueghela obsahující mimo jiné totožné postavy jako na obraze Sklizeň, ale zde navíc s dětmi hrajícími si v trávě pouze v košilích – holčička má dlouhou košili, čepec a obuv po vzoru starších slečen a žen na obraze.
VICTORS, Jan. Het kleden der wezen
Na obraze Oblékání sirotků vidíme holčičku v hnědých šatech (tzv. kirtle), v bílé košili s dlouhým rukávem a s vlasy tradičně zapletenými do stylu hair taping. Délka šatů je prakticky kratší. Holčička v žlutém kabátci si natahuje hnědé punčochy a má rovněž vidět bílou košili a detail šňěrovačky. V ruce drží tkanice, kterými si pravděpodobně bude chtít zavázat punčochy pod kolenem, a na hlavě má bílý čepec. Nahá holčička si obléká bílou košili, zatímco se na ni zezadu dívá holčička v kabátci, sukni a rovněž bílé košili. Holčička v pravém rohu si nechává pravděpodobně také zaplést vlasy do tradičního taping hair stylu a je oblečena podobně.
VICTORS, Jan. Feeding the Orphans
O něco větší slečny jsou vidět na obraze Krmení sirotků, kde skoro všechny mají černé šaty s dlouhým rukávem, bílé čepce a šátky přes ramena. Vidět jsou bílé košile a partlety. Na všech těchto obrazech vidíme módu nabíraných sukní a je zjevné, že mladé dívky se již oblékaly ve stylu starších, dospělých žen. Mým oblíbeným detailem na tomto obraze jsou ozdoby visící na růžcích šátků - střapce.
LE NAIN brothers. A Woman and Five Chlidren
Žena a pět dětí od bratrů Le Nainových, u kterých najdeme více zobrazení chudší vrstvy a množství dětí. Z obrazu sice není jasné, zda se v případě postav v šatech jedná o holčičky či malé chlapečky vzhledem k výše zmiňovanému genderově neutrálnímu stylu oblékání v té době, ale rozhodně je patrné, že šaty připomínají celkově oblečení dospělých. Vidíme, že děti měly bílé dlouhé košile, sukně a živůtky v různých barvách. Šněrovačky jsou sešité z různobarevných dílů - předpokládám, že z důvodu šetření látky a využití zbytků. U dospělých je toto rovněž doložené, ať už z důvodu šetření látky či barevné módě. Živůtky jsou šité s uzavíráním i na jiném místě než na hrudníku – není vidět, zda po stranách či zezadu. Vidíme klasický rozparek sukně pod pupíkem, pod ním bílou košili, botky z kůže s nízkým podpatkem na zavazování. Dále doplňky – bílé šátky, punčochy, jedna postava má kolem hlavy jakousi bílou čelenku, zřejmě lněný šátek kolem hlavy, který se sroloval či jinak zformoval z nějakého čepce. Postava zcela vlevo vepředu má vystrčený šáteček zpoza výstřihu, tedy možná jen zandaný za výstřih a sloužící jako bryndák.
LE NAIN, Antoine. Peasant Children
Na jednom z dalších obrazů od Antoina Le Nain najdeme hezký detail záplatovaného oblečení holčičky nalevo – sukně je opravovaná či šitá z více kusů látek, rukáv kabátce má na lokti záplatu, jinak je oblečení obdobného střihu jako výše popsané. Vidíme také menší dítě v šatičkách šitých zřejmě z jedné barvy látky (možná na tak malou postavičku ještě zbylo dost jednobarevné látky, jak tomu u našich batolat také bylo).
LE NAIN brothers. The Villager Piper
Malba s dětmi a pouličním umělcem opět od bratrů Le Nain zobrazuje žánrovou scénu, kde chudé děti mají oblečení po vzoru dospělých. Dvě holčičky mají pokrývky hlavy – čepec a zavití, obě kirtle (šaty s živůtkem). Bosá holčička napravo ukazuje bílou košili a sice odrbaný kus oblečení, ale jasného střihu – živůtek se sukní a rukávy skládající se z látek různých barev: sukně je béžová/světle hnědá, živůtek taktéž hnědý, ramínka živůtku červená a rukávy žluté/béžové. Pod sukní je spodnička tmavé barvy a bílá košile. Partlet chrání přední díl holčičí hrudi. Holčička ve stínu odhaluje pouze horní díl šatů – živůtek s rukávy, opět v různých barvách, a bílou košili.
Jak jsem postupovala
Košile
Košilku pro holčičku jsem šila/stříhala hned v několika kopiích, aby bylo co na převlečení při spadnutí do louže, zmoknutí a jiné mokré příhodě.
Stejně jako u klučičí varianty jsem vycházela opět z mé oblíbené publikace The Tudor Child: Clothing and Culture 1485 to 1625. Střih je velmi jednoduchý a dá se použít i pro dospělého. Zvolila jsem co nejjednodušší variantu, jelikož s takovou bude pak její úprava v následujících letech snadnější. Tedy, košilka je rostoucí a to nejen v rukávech a celkové délce, ale také v obvodu a ramenních švech, což se pokusím později popsat v samostatném příspěvku.
Obdobně jako u klučičí košilky jsem použila také instrukce při našívání detailů z publikace Seventeenth Century Women's Dress Patterns, kde najdeme postup našívání jednotlivých částí košile u dochovaných exemplářů.
Střih se skládá se ze dvou hlavních panelů – kosočtverců, z nich jeden má výstřih, dále dvou obdélníků - rukávů, a dvou čtverečků – podpažních klínků. Tento konkrétní střih, jak uvádí publikace, je vhodný na období 1485 až 1625 pro všechny vrstvy, s tím rozdílem, že je u vrstvy nižší nutno dbát na jednoduchost zdobení, tedy vhodné je vynechat řasení, volánky a manžety.
Košile má jednoduchý výstřih a rovné rukávy. Pro menší děti se více vyplatí méně zdobné košilky s možností prodloužení a proto jsem rukávy založila se skoro 20 cm rezervou a stejně tak celkovou délku košile.
Naše malá vesničanka ve skanzenu ve vysokém Chlumci.
Kirtle/šaty
Šaty, tzv. kirtle, jsem šila inspirovaná holčičkami z výše zmíněných Dětských her od Bruegela a střih jsem čerpala opět z publikace The Tudor Child: Clothing and Culture 1485 to 1625. Na obrázku nahoře jsou naše vlněné šatičky v barvách, které si zvolila má dcera a níže předloha z publikace – Bruegelova holčička a kirtle šitý historickou kostymérkou Ninyou Mikhailou, která je spoluatorkou série knih The Tudor Tailor.
Šaty jsou šité z velmi příjemné vlny, kteoru jsem pořídila jako zbytkový materiál v Bělehradě a to na kilo. Jelikož se dceři tato barva moc líbila, musela jsem vymyslet, jak si vystačit s látkou a přitom vytvořit rostoucí kostým. Nakonec se to projevilo na pase, kde sukně není příliš nabíraná a tak nebylo zapotřebí pro její objem moc velké šíře. Výsledek však je věrný předlohám z publikace i Bruegelovým holčičkám.
Lněná podšívka je, samozřejmě, dle přání mé dcery, růžová.
Kirtle se zapíná na mosazné háčky.
Za tuto momentku z Vysokého Chlumce vděčíme Pávu Lučištníkovi. Ke kirtlu bych se ráda vrátila brzy v samostatném příspěvku a postupem jeho šití, který je vhodný nejen pro kirtle dětský, ale také dospělý/dámský. Kirtle je vhodný na období 1485 až 1625 pro všechny vrstvy.
A tato momentka je od Honzy Dvořáka (HD-foto) z bitvy u Lomnice (Slověnice) - díky!
Kabát / teplé šaty
Jako druhou vrstvu, teplou, do chladnějšího počasí, jsem zvolila svrchní šaty, respektive teplejší kabátek. S vědomím toho, že naše dcera miluje šaty, jsem nemohla ušít nic lepšího. Bylo to praktické hned z několika důvodů: šaty/kabátek se šijí dobře rostoucí a dcera je může navléknout i přes košili a spodní šaty/kirtle a bude tak mít velmi teplou vrstvu do zimy. K jejímu štěstí jsem se rozhodla tentokrát využít látku, které bylo opravdu dost na velmi nabíranou sukni a tak má opravdu velmi nabírané sklady, se kterými se může točit do zbláznění. (Toto je zřejmě pro takto malé holčičky jedno z největších radostí.) Na obrázku výše je opět fotografie holčičky v kostýmu z dílny N. Mikhaily, jehož detailní návod najdete opět v publikaci The Tudor Child: Clothing and Culture 1485 to 1625.
Kabátek je šitý z těžší a hrubší vlny. Je celý podšitý světle modro-šedým lnem.
Kabátek jsme poprvé vyzkoušeli na bitvě Libušín, kde stačil bez spodních šatů. Se začínajícím jarem to byla nejlepší volba. Jelikož jsme na libušínské bitvě byli všichni sladěni do období konce 15. století a tyto šaty/kabátek jsou vhodné na období 1485 až 1625, mohli jsme je využít i pro tuto událost. Dle N. Mikhaily je střih vhodný v tomto období pro všechny vrstvy vyjma elitní.
Na řasení tohoto kabátku jsem si poprvé skutečně vyzkoušela pracné našívání hustě řasené sukně na živůtek. Výsledek je nakonec pěkný, také plně funkční a pohodlný, což u dětských kostýmů ocení každý rodič.
Kabátek byl s velkou rezervou založen v rukávech a celkové délce a byl již prodloužen od doby jeho šití do maximální délky rukávů. Šíře je na začátku všech mých kostýmů vždy o něco větší, jelikož vím, že děti rostou opravdu rychle a snažím se první zvětšování, tedy prodlužování a povolování, dělat až zhruba za dva roky. Proto byl kabátek na začátku nošení o něco volnější, ale samotný střih má rovněž takový být, aby se mladá slečna mohla pod něj nasoukat ve všech ostatních vrstvách.
Kabátek se zapíná na mosazné háčky a k jeho celkové tvorbě brzy z hojně nafoceného materiálu budu chystat podrobnější tutoriál.
Pokrývka hlavy
Základní pokrývkou hlavy byl u obou naších dětí od batolecího věku čepec (čepička). Ten jsem šila nesčetněkrát pro sebe, pro děti i pro manžela (ke kostýmu na 15. století). Když byly děti malinké, bylo to jediné, co na hlavě udržely, a to díky zavazování (vše ostatní shazovaly). Čepec je velmi jednoduchého střihu a věřím, že ho zvládne i ten největší reenactorský začátečník. Pro více informací k dámskému čepci a střihu mohu odkázat na svůj starší článek viz níže.
Obecně myslím, že pokrývku hlavy si musí nejmenší reenactoři zvolit sami, aby byla aspoň nějaká jistota, že ji pak na hlavě budou mít. Naše děti nosily čepec vždy, kdy jsem ho měla já, což bylo pořád, jelikož já ho z hlavy opravdu nikdy nesundám. Pod čepcem jsem zaplétala dceři dobový účes – copy omotané kolem hlavy/taping hair.
Díky účesu mohla mít dcera také zcela dobový vzhled i bez jakékoliv pokrývky hlavy. O tomto účesu a různých druzích čepců jsem psala ve výše zmíněném příspěvku o čepci a jak ho nosit.
Za tuto fotku z hradu Pecka vděčíme mé mamce.
Tento účes se u malých holčiček udělá dobře i u polodlouhých vlasů. Pokud malá slečna vydrží chvíli v klidu, za pomocí jedné dlouhé šňůrky se dá dobře vytvořit omotaný cop. Na tuto akci moc ráda vzpomínám – Vojáci na vsi - akce s historickou skupinou Die Kompanie a Danar ve skanzenu ve Vysokém Chlumci.
Když dceři narostly první vlásky a zkoušela jsem jí udělat před akcí zaplétané copy, tak to vypadalo takto. S každým dalším zaplétáním a trénováním jsou copy pevnější a úhlednější (za předpokladu, že dítě vydrží během zaplétání v klidu). Abyste nemuseli číst článek o čepci a dobovém účesu, pokusím se postup velmi stručně popsat v bodech:
1) rozčešu vlasy do dvou polovin na levou a pravou stranu a nachystám se na pletení dvou copů á la Pipi dlouhá punčocha
2) vezmu provázek o délce cca 1m a v půlce jeho délky ho zapletu do jednoho copu – při pletení ho považuji za kus vlasů (na konci copu jedna jeho délka visí)
3) na konci copu omotám provázek kolem konce copu a zavážu ho do uzle, aby se tím cop zavázal
4) opakuji postup na druhé straně, u druhého copu
5) konce copů, na kterých by měl vyset provázek pod uzly, zvednu nahoru a kolem uší je omotám kolem hlavy a uvážu
6) pro pevnější účes se konce provázků ještě dají omotat před zavázáním kolem každého copu tak, že se provázek provlékne na několika místech u kořínků
Oblíbenou pokrývkou hlavy se stal nejprve baret, který jsem po velkém váhání šila nejprve pro syna. Váhala jsem s jeho šitím kvůli tomu, že do českého prostředí už do této doby nezapadá, ovšem s jeho použitím jsme dostali vzhled malé tudorovské holčičky, který by v té době na českém území nebyl teoreticky nemožný a tak jsem pro velkou slabost k tomuto pěknému doplňku hlavy baret ušila. Inspirace opět nepochází odjinud než od Bruegelova díla Dětské hry, kde najdeme hojné zobrazení baretu na dětských hlavičkách.
Jeho použití se vyplatilo především při dešti, kdy hlavu opravdu dobře chránil před deštěm – je šitý z teplé vlny a podšitý lnem. Jeho tutoriál se chystám vytvořit, tak ho snad brzy najdete na blogu.
Baret je teplý a dá se nosit přes čepec, kdy zahřátí dvojitou pokrývkou hlavy funguje velmi dobře při silném větru a chladném počasí a to především kvůli tomu, že má dítě díky čepci zakryté i uši.
Velmi oblíbenou pokrývkou je, stejně jako u syna, klobouk a ten je v současnosti top výběr dcery. Ten má dcera půjčený ode mne a obávám se, že mi již byl natrvalo zabaven. Klobouk je menší a koupila jsem ho v holandském Grolle. Má populární dobový tvar do špičky a jeho výhodou je, že má šňůrky pro zavazování. Já jsem ho sice vázala u týlu, ale dceři ho vážu pod krkem, aby neulítl. Je to šikovný trik pro dětské klobouky. Klobouk je zdoben hedvábnou stuhou, kterou jsem taktéž pořídila na stánku v Grolle a její drobná květinová výšivka zřejmě přitáhla dcery pozornost. Ačkoliv si musím pořídit asi nový klobouk, jsem ráda, že ho dcera nosí - není lepší pokrývky hlavy do deště a zimy a zároveň univerzální velikosti (z baretu za chvíli vyroste).
Jelikož se dceři líbí, samozřejmě, vždy to, co má na sobě maminka, zalíbily se jí i moje čepce, kterých mám více a o jejichž střizích jsem taktéž psala v mém článku o pohodlnosti v čepci. Tento typ je inspirován holandskými obrazy a je na dceru ještě velký, nicméně díky zavazování vzadu drží velmi dobře.
Velmi vhodná je pro děti i pletená čepice. Inspirovat se lze buď opět v Bruegelově hrách, kde je zahrnuta i přehlídka různých pokrývek hlavy, nebo jsou k dohledání na stránkách muzeí i dochované čepice, z nichž hodně je jich z tudorovského období (v podstatě to, co vidíme u Bruegela). Nahoře jsem pro porovnání udělala koláž: vlevo nahoře je pletená čapka, za kterou vděčíme naší balkánské tetičce a která by mohla být takovou vhodnou alternativou k tomu, co je napravo – dítě na bruegelovských hrách s podobnou čapkou, a dole – dochovaná čepice nacházející se ve Victoria&Albert muzeu – hustě pletená, vlněná, velmi teplá a údajně nepromokavá, která chránila krk i uši. Podobných čepic je dochováno více, ale pro dítě mi ušanka připadá nejpraktičtější, a proto mám tuto jednu vlněnou vždy sebou na akci jako rezervu.
Šátky a zástěrky
Jak vidíme dále u Bruegela, zástěrka byla u malých holčiček nezbytným doplňkem. Zástěru považuji u kostýmu za naprosto nepostradatelnou, nejen kvůli její praktičnosti v kuchyni, ale také kvůli zpestření celkového vzhledu kostýmu i samotného faktu, že ji ženy nosily bez ohledu na status – byl to doplněk, který měl mnoho funkcí a jeho význam bych ráda zmínila jednou v samostatném článku.
Pro holčičí zástěru jsem zvolila len hořčicové barvy, který se mi zalíbil nejvíce a který je z hlediska barvy velmi praktický při zašpinění.
Střih je velmi jednoduchý – jedná se o tenký pruh lnu našitý na kratší stranu obdélníku. Růžky horního okraje jsou vyjmuty z pruhu pro dobovou zástěru s visícími okraji.
Pro případy ochlazení mám vždy po ruce různé šátky ze lnu, nebo také jednobarevnou dečku. Při dešti a větru nosíme s dcerou často šátek kolem krku a přes ramena, který většinou přichytneme kolem pasu za šňůrky zástěry, aby nám jen tak neplandal. Takové doplňky se dají pak libovolně vrstvit.
Lněný šátek máme ve vícero variantách: větší trojúhelníky, menší, tenčí i lehčí lny a také tento například teplejší, do chladnějších dnů. Na této fotce z hradu Pecka je vidět, že dceři již bylo načase prodloužit rukávy. Za foto děkujeme panu fotografovi Frýzlovi.
© Frýzl
Obuv a punčochy
Obuv i punčochy holčiček se rovněž nelišily příliš od chlapeckých, proto jsem jak u syna, tak u dcery, vsadila po vyzutí prvních (šitých) capáčků na hnědé, kožené capáčky koupené na internetu – rychlost růstu nohy mi již nedovolila stíhat šít capáčky doma.
Pokud děti neběhají zrovna bosky, snažím se mít co nejdobovější ponožky a obuv. Ponožky u holčiček a ani botky se nelišily barevně ani střihově od těch dospěláckých. Na koláži z dokumentace uvedené výše vidíme botky kožené, nízké, a to jak u nižší, tak i u vyšší vrstvy. Dcera má většinou pod kostýmem punčocháče zemité barvy. V chladnějších dnech nožky zateplujeme pletenými ponožkami, které vrstvíme přes punčocháče.
Koláže s ponožkami jsem již dělala u klučičího outfitu, zde tedy ještě holčičí verze, jelikož nám přibyly v mezičase i tyto žluťoučké pletené ponožky. Jak jsem psala již dříve, po ponožkách bych se ohlédla v babiččiných skříních nebo je nechala uplést někým šikovným (na objednávku např. na hand made portále Flér - tam se najdou i již hotové páry). Koláž nad našimi ponožkami pochází ze stránek londýnského muzea - v odkaze obrázku jsou dochované tudorovské pletené doplňky.
Na koláži jsou vyobrazené dochované dětské botky s postranními koženými jazýčky určenými k upevnění u nártu pomocí zavazování na tkaničku– vlevo nahoře nízké botky/dřevák s koženým svrškem, napravo nahoře botky s viditelně ohrnutým jazykem a dole jedny se zdobením pro malou hraběnku, ale opět typově podobné.
Jak jsem již psala, kvůli nedostatku času jsem pořídila kožené capáčky, které moc nenaruší dobovost kostýmu. Capáčky si děti oblíbily natolik, že jsme u nich zůstali a kupovali dokud byly velikosti. Capáky jsou rozhodně pro takto malé dítě vhodné i proto, že se do nich (i z nich) samo bezproblémově dostane a nemusím tedy pořád lítat a zavazovat tkaničky. Kožené capáčky nám vydrží vevnitř dlouho suché i při chůzi v mokré trávě a naše obě děti si je strašně oblíbily.
Je možné také improvizovat se starší obuví nebo například levně pořízenými cvičkami. Já jsem zkoušela prvně obšívat levné nazouváky z Pepca kůží.
Posledním experimentem byla transformace moderních barefoot botek do dobových střevíců. K tomuto mě vedla již dlouho touha zajistit dětem vhodnou obuv při běhání na nádvořních kostkách a jiných tvrdých površích. Rovněž jsou to teplejší plátěnky s nepromokavou gumovou podrážkou. Nahoře je foto vynošených tenisek po bráchovi a dole výsledek.
Jedny botky jsem předělala i pro syna.
Doplňky
Co dalšího pořebuje holčička, která se věnuje reenactingu?
- Tkanice do vlasů a hřebínek, aby jí někdo zapletl vlasy do tradičního účesu
- Panenku – nejlépe malou dvojnici
- Košík, do kterého bude vkládat všechny poklady a hlavně květiny
- Misku, lžičky a nejlépe i korbílek, který zatím nemáme
- Míčky, se kterými může blbnout s ostatními raubíři
Hřeben jsem kdysi koupila pro sebe, ale v posledních letech jsem ho více využila při česání dcery. Dle slov historičky Ruth Goodman sloužil tento hřeben na hustší straně pro vyčesávání nečistot z vlasů (jako jakési starodávné mytí vlasů) a řidší strana se po vyčesání nečistot používala pro samotné česání. (Pořad Tudor Monastery Farm z produkce BBC.)
Návod na tuto jednoduchou panenku dle historického střihu se chystám brzy popsat. Její střih pochází taktéž z knihy The Tudor Child: Clothing and Culture 1485 to 1625.
Košík je nedílnou součástí outfitu. Nejčastěji ho domů vracíme se sbírkou květin z historické akce.
Dětské nádobí nesmí chybět. Doteď ještě nemám pro děti žádné korbílky a tak pijí ze svých oblíbených sportovních lahví, které máme schované ve lněném pytlíčku. Nějaké bych jim určitě chtěla pořídit, jelikož nám rádi upíjejí z těch našich rodičovských.
V košíku nosí dcera míčky na hraní. Kožené míčky byly první dobové hračky, které jsem pro děti vyrobila. Inspirace nešla odnikud jinud než opět z Bruegela a jeho Dětských her a zároveň archeologických nálezů, které nám ukazují různé druhy kuliček a míčků. Míčky z Harborough Market držely pohromadě hlínou a jsou obšité látkou nebo kůží. Tenisový míček z Muzea v Londýně je vyrobený z kůže s výplní ze psích chlupů.
Náš úplně první dětský kostým: kabátek, šatičky/spodnička, vlněné ponožky, čepička a kožené botičky. Nosili jsme ho strašně rádi a sloužil dvěma dětem opravdu dobře. Nyní máme náš nový outfit pro holčičku. Ještě pro připomenutí: tvorbu prvního dětského (genderově obojetného) outfitu jsem kdysi popsala na svém blogu i s detailním popiskem všech jeho doplňků.
Co jsem použila?
Na košili:
Na kirtle / spodní šaty:
- Fialovo-vínovou příjemnou vlnu střední gramáže koupenou jako zbytek v bělehradském obchodě s italskými látkami na kilo Italtes
- Růžový len ze zbytků látek, kterými mě zásobila moje kamarádka Galia šijící pod značkou Galia Couture
- Tmavě červenou/vínovou a šedou lněnou niť ze Sartoru
- Mosazný drátek z Manumi na vyketlování háčku pro zapínání šatů
Na svrchní šaty / kabátek:
Na zástěrku:
Na baret:
- Šedou vlnu ze zbytků látek neznámého původu
- Jemný béžový a šedý len ze zbytků látek neznámého původu
- Šedou lněnou niť
Na míčky:
- Zbytky tenké kůže
- Zbytky vlněných látek na výplň
- Hnědou bavlněnou niť
- Hnědou lněnou niť, režnou
Na panenku:
- Vatové hlavičky s obličejem (nebo bez) z papírnictví
- Klacík, špejle nebo čínské hůlky
- Drátek
- Zbytky lnu béžové/tělové barvy
- Kousky česané vlny z jakékoliv galanterie nebo zbytky vlněných látek
- Hnědé vlněné příze na vlasy a jakákoliv jiná barva na zapletení prýmku do copů - já mám od trifolium.dyeing
- Tavná pistole
- Zbytky látek na oblečky
Na ostatní doplňky:
- Zbytky bílého lnu a bílá lněná niť na čepec a šátky
- Kousek prýmku na zaplétání copů
Doplňky ne-výrobky:
- Klobouk
- Pletená čepice
- Kožené capáčky
- Pletené ponožky
- Bavlněné punčocháče
- Hřeben
- Dřevěné nádobí
Co udělám příště jinak?
- Přikoupím korbílek!
- Přidělám další hračky!
- Budu ještě více dbát na barevná přání při výběru látek a konzultovat detaily střihu, např. zástěrku si přeje dcera mít příště do růžova...
Nejdůležitější postřehy:
- Pokud je tomu přizpůsoben střih, dítě může být vybaveno od hlavy až k patě „rostoucími“ věcmi. Některé kusy oblečení se špatně dělají „roztoucí“ – je proto například lepší místo kabátce zvolit něco, co nemusí být přesně pasující a odpovídající módní dobové siluetě.
- Všechno oblečení pro děti by mělo být maximálně pohodlné a jednoduché na oblékání a svlékání, aby se dítě mohlo kdykoliv obsloužit samo.
-
Doporučuji více rezervních vrstev. Mojí zásadou je mít pro každý kus oblečení jednu věc náhradní.
- Dbejte na barevná přání dětí, mnohdy to usnadní nošení kostýmů. Kromě barvy myslete také na další detaily, které mají děti rády - např. hodně nabírané sukně, preference šněrování či háčků apod